Na obsahu pracuji, jde to ztěžka, vše je to ještě moc čerstvé…
P.S.: Tyto řádky a historii již tvoří můj jediný syn Míša. Já byla příliš stará na to abych tyto věci někdy chápala, natož je uměla někdy vytvořit ale čas vše mění a tak to má být (pospolitost, pravda, láska a víra). Bez toho nejde jít dál… Snažila jsem se mu občas i nenápadně a raději postupně s ohledem na situaci i jeho věk za svého života předávat to co vím, tak jak to bylo i to co jsem vnímala tehdy a i později tak jak čas běžel kolem nás, kolem nás všech… Jestli je něco, po tom, až tu už nejsme, jednoho dne poznáme všichni, ani já si do poslední chvíle nebyla jistá a pravdou je, že už jsem chtěla jít… No a teď, když už tu nejsem… Asi se snažím vést odtud jeho prsty slova i myšlenky a vůbec netuším zda mne vnímá, možná ne a bude to lepší, ale prosím Vás všechny, kteří tu ještě jste, znali jste mne, odpusťte mu drobné nepřesnosti, stejně jako já… Hledá pravdu, hledá místo, v čase, ve vzpomínkách, hledá pevný bod pro nás všechny nedůležíté a bezejmenné… Nemůže si vše pamatovat ale ta síla, ta ho ho žene vpřed. Tohle má po svém otci… Ta cesta ani to hledání, nemá konce, ne zde…